Šup volit

Nedávno jeden můj známý založil na FB událost „V druhém kole volím Andreje”, s komentářem „Tak jako každý z nás.” Docela mě tím naštval.

To ale nechme být a začněme otázkou, zda je důležité, kdo bude prezidentem. A hned si odpovězme: ANO. 

Kromě běžně uváděných pravomocí, jako je jmenování premiéra, ústavních soudců či členů bankovní rady, může prezident, jak se ukázalo, mnoho věcí zablokovat tím, že nebude plnit své ústavní povinnosti, ať už jde podpisy zákonů, jmenování profesorů, nebo podpisy mezinárodních smluv. A donutit prezidenta jeho povinnosti plnit, jak se také ukázalo, víceméně nelze.

Dále si přiznejme, že naše motivace – myslím nás, kteří necheme Zemana – je negativní v tom smyslu, že nám ani tak nejde o to, aby prezidentem byl Jiří Drahoš, ale hlavně o to, aby jím nebyl Miloš Zeman. Nechci mluvit za všechny, ale odhaduji, že to tak má většina protizemanovců včetně mě nevyjímaje.

Takže to, co možná podsouváme opačnému táboru, to jest že Zemana volí ze strachu (o vlastní bezpečí), je hlavně náš případ, jen se obáváme o něco jiného: o svou svobodu.

Všem nám je jasné, že jsou strachy opačného tábora liché. Jak je to ale s naším strachem? Je oprávněný? A pokud ano, pomůže Drahošovo zvolení k tomu, aby se naše obavy nenaplnily?

Odpověď na první otázku je nasnadě, alespoň pokud autentické výroky našich politiků nejsou nafejkovány zednáři. 

S druhou otázkou je to složitější. Dá se totiž předpokládat, že pokud bude Jiří Drahoš zvolen prezidentem, bude postupovat “standardně slušné”, a víceméně automaticky jmenuje premiérem představitele nejsilnější strany, nebo strany, která přinese 101 hlasů, což se bez aktivní účasti ANO ve vládě asi neobejde. Babiš sice asi premiérem nebude – opakovaná kandidatura by i na jeho poměry byla přílišná chucpe (i když kdo ví) – tahat za nitky ale bude, v tom mu nezabrání ani sebelepší zákon proti střetu zájmů.

Takže můj známý má vlastně pravdu.

Pokud ovšem následně neřekne větu, která se nabízí (podotýkám že ji neřekl): Takže jít v druhém kole volit nemá smysl.

Což je ale nesmysl.

Pokud na tom, kdo bude prezidentem záleží (o čemž jsem vás doufám přesvědčil), pak je potřeba vybrat toho lepšího.

Babiše se příští prezident nejspíš jen tak nezbaví (a nezbavil by se ho ani Topolánek, kterého můj známý nejspíš v prvním kole volil), nicméně oligarchizaci společnosti může být kladen odpor větší nebo menší. A pokud funkční období příštího prezidenta neskončí z nějakých důvodů dříve, bude jmenovat premiéra vzešlého z příštích voleb, a to už může vše vypadat jinak (kéž by).

Nejít volit, protože „nechci mít s něčím takovým nic společného“, může na první pohled vypadat jako morální postoj, ale je to postoj dětský, protože vlastně říká: „Ne že bych se nechtěl rozhodovat, ale tohle rozhodování je na mě moc těžké, a tak radši rozhodněte za mě. Ještě bych něco zkazil. A příště mi předložte lehčí volbu.“

Jistě, člověk nemá dělat věci, které nemají smysl. A jít volit v situaci, kdy můj hlas je jeden z milionu a výsledek je nejistý, se může jevit nesmyslným. Pokud by ale takhle uvažovali všichni, volby rozhodnou menšiny, které morálně přemýšlet nepotřebují, protože jim je vše jasné.

Pokud se budeme chovat jako děti, budou za nás rozhodovat „rodiče“. To by tak úplně nevadilo, kdyby byl „tatíček“ moudrý. Pokud se ale „tatínek“ chová jako kluk, který si plete politiku s fotbalovým zápasem a gól do vlastní sítě považuje za spiknutí, nebo když „táta“ tvrdí, že je plný sil, ačkoli mu evidentně docházejí, výsledky budou přinejmenším nepředvídatelné.

Triviální myšlenky, že? Skoro se je stydím psát. Ale možná to je teď potřeba.